V televizním filmu Roberta Sedláčka Sráči jsou titulní nadávkou označování jak policisté, tak zločinci, stejně jako potenciální zájemci o práci u bezpečnostní agentury („nedávno tam nabírali nový sráče“). Sedláček tak demonstruje na příkladu dvou dvojic (policistů Martina a Dana a lupičů Zidana a Lukyho), že nezáleží na tom, jakou vykonáváme profesi, případně na jaké straně zákona stojíme, protože sklony ke zneužívání pravomocí, či přímo k majetkové kriminalitě jsou lidskou přirozeností.
Policista Martin opakovaně zdůrazňuje své dělení lidí podle majetku na „ty s esama a králema a na ty, který se je snaží přebít sedmičkama“, přičemž má vnitřně obhájený přístup k pochybným živlům ve svém rajónu: rutinní výběr výpalného od nich vnímá jako proces vyvažování rovnováhy, kdy bohatým ubírá, aby rodinám své a kolegově nadělil. Ale vyvažování je to chabé, když drsným splátkovým kalendářem dusí jen polskou barmanku a pár prostitutek. Skutečné krále a esa podsvětí ve Sráčích nenajdeme – těm se již Sedláček věnoval ve filmu Rodina je základ státu (2011), spolu s nímž tvoří Sráči diptych o kriminálních návycích řadových zaměstnanců soukromých, či státních institucí v Česku. Přestože antihrdinové Sráčů, jejichž domovem je třinecký hutní ráj, běžně loupí nižší ligu než pražští tuneláři z Rodiny, i oni dostanou šanci k „velké ráně“, slibující pohodlné dožití.
Kapitalismus se socialistickou tváří
První dvě písmena rudého nápisu „Sráči“ v úvodních titulcích se promění ve znak dolaru a hvězdu, následně barva nápisu přejde z rudé do modré. Ocitáme se v době, kdy byl socialismus z historického hlediska již vystřídán kapitalismem, aniž by to bylo na vnějších projevech příliš znát. Prostředí Třince má daleko do velkoměst, z nichž v českých filmech málokdy vidíme jejich špinavé ulice. Vedle prázdných barů a levných hotelů je zde nejfrekventovanějším místem herna, kde u automatů postupně přistihneme většinu postav, zatímco se pracující lid stará, aby se z komínů panoramaticky snímaných továren pořádně kouřilo a aby industriální rachot dokresloval zvuk zdevastované okolní přírody, do níž chodí lupiči trénovat střelbu. Nepřekládané průniky slovenštiny a polštiny do běžné řeči postav pak vytváří regionálně specifický jazykový guláš, připomínající atmosféru dob přátelství se zeměmi východního bloku.
Socialismus se současností rovněž propojí kultovní píseň Michala Davida Pár přátel, upozorňující na lidský a parťácký rozměr kriminality, na sentimentální nitro zločinců, kteří jsou také jen lidé se svými touhami po lepším životě, láskami ke čtyřnohým mazlíčkům, úzkostmi i euforiemi z podařeného zločinu. Před oblíbenou písní Františka Mrázka, jež zazněla i na jeho pohřbu, mají lupiči respekt, jako by jim hrozila brzkým koncem. Stejně jako v Rodině, ani ve Sráčích neexistují viny bez patřičných trestů. Sedláčkova premisa odsuzovat špatnost alespoň ve filmech však tentokrát ustupuje realismu a z filmu vyplývá, že nejbezpečněji lze páchat trestnou činnost ve službách státní policie. Policista je vykreslen jako parazit a manažer zločinu, přisávající se s nataženou dlaní k řadovým kriminálníkům, jimž poskytuje beztrestnost, ale jež může kdykoli obětovat, aby z možných komplikací vyšel s čistým štítem.
Sedláček angažoval vedle svých dvorních herců (Jaroslava Plesla, Roberta Mikluše) i známější tváře, kdy nejzajímavějším zůstává obsazení Petra Čtvrtníčka proti jeho komediálnímu typu. Výraznou postavu vytvořil Norbert Lichý v roli zaměstnance úřadu práce s velmi odměřeným přístupem k práci a až mafiánskou dikcí, na jehož životním rytmu se podepsala léta strávená u automatů se sklenkou v ruce. Jiří Bartoška v roli ostříleného prohnilého policisty přispívá k civilní působivosti díla a k celkovému dojmu, že televizní film kvalit Sráčů může s přehledem zastínit i nabídku kin.
__________________________________________________________________________________________________Sráči (ČR, 2011)
Režie: Robert Sedláček. Scénář: Zdeněk Zapletal. Kamera: Petr Koblovský. Hudba: Michal Rataj, Radek Pastrňák. Hrají: Jaroslav Plesl (Dan), Jiří Bartoška (Martin), Robert Mikluš (Luky), Jaromír Dulava (Zidan), Emil Horváth ml. (Bronx), ad.
Žádné komentáře:
Okomentovat