Zkouška dospělosti Cristiana Mungiu je dalším z hutných
konverzačních rumunských dramat uvrhávajících své hrdiny do spirály eticky
problematických rozhodnutí a činů. Postupně v něm houstne síť vzájemně si něco
dlužících či od někoho si něco žádajících postav, až máme pocit, že je skrz
naskrz zkorumpované a protekcionářství otevřené celé Rumunsko. Mungiu na
svou vlast kriticky nahlíží jako na zemi, v níž jsou pravidla ovlivňující
lidské kariéry i životy na číkoli objednávku volně pozměnitelná stejně
jednoduše, jako když scenárista piluje scénář fikčního filmu, aby mu kauzálně
lépe šlapal. Ať už jde o maminky shánějící místo ve školce pro své dítě nebo
o pacienty čekající v pořadníku na životně důležitou transplantaci
orgánu, všichni jako by byli vtaženi do nezastavitelné celonárodní hry na
Černého Petra, v níž prohrají ti, kteří nekorumpují, jimž není nikdo
zavázán nebo nakloněn, anebo mají smysl pro čest.
Hlavní protagonista Romeo žil
v Anglii, než se roku 1991 vrátil do Rumunska s ideály, že po pádu
socialismu se v něm bude žít lépe. Po pětadvaceti letech už jen opakuje,
že Rumunsko je prohnilý stát, kde nelze žít poctivě. Nikdo mu nevyvrátí
představu, že „Anglie je civilizovanější země“, a chce za každou cenu
budoucnost své právě maturující dcery Elizy odklonit tam. S morálně
zásadovou manželkou si už nerozumí a nakonec se s ní rozejde, což
demonstruje jeho odklon od původních ideálů, které s ní sdílel. Jeho snaha
„ochránit“ dceru od života v Rumunsku tím, že si protekčně pojistí ideální
výsledky její maturity, vyústí v nutnost jí do tohoto podvodu zapojit.
Celou dobu hovoří o morální čistotě a jak si ji nelze v Rumunsku udržet, a
přitom na ni sám rezignuje a svými činy podporuje status quo. Je to muž
paradoxů, který opouští původní priority (rodinu, čest) pro hodnoty opačné (milenku,
korupci) - dceru mu přepadnou, protože ji kvůli milence nedovezl až před školu
a z poctivce se stává podvodníkem patrně vlivem stejné socializační
mechaniky, jaká přiměje potenciálního pachatele Elizina přepadení na policejní
stanici začít hystericky opakovat dokola větu z místa činu, kterou jej
předtím nutili odříkávat policisté. Když nás okolí permanentně vyzývá opakovat
jistý vzorec chování, není těžké jej převzít jako normu. Mungiu jako by
naznačoval, že Rumuni si kvůli vše prostupující hegemonii korupce zvykli na to
být podvodníky a označovat to za praktickou nutnost.
Romeo se setká na kopci s policejním
důstojníkem, který vzpomíná na klukovská léta: „Když jsme byli malí, tak tyhle
stromy byly ještě nízký, že přes ně šlo vidět na druhou stranu. Teď brání
výhledu.“ Metaforicky tak pojmenuje vztah dospělých k dětem v tomto
filmu. Dospělí se snaží dětem rýsovat budoucnost, jsou zaslepeni svou jedinou
vizí toho, jakou životní cestu musí jejich dítě nastoupit a jako ony stromy
brání svým postojem ve výhledu na mnohem širší pole jiných možností. Mládí se
ve Zkoušce dospělosti naopak zdá být čestným, se silným
smyslem pro spravedlnost. Mungiu nám ve finále prozradí řešení dvou hádanek
svého filmu (kdo vysklívá Romeovi okna a zdali Romeova dcera využije při
maturitě možnost podvádět), aby vzbudil zdání, že mládí je spojené
s morální pevností mnohem více než dospělost - Eliza při zkouškách spoléhá
jen na své schopnosti a na skla útočí malý chlapec, který nedokáže reagovat na
„nesprávné chování“ jinak než kamenem. Jsou ale děti skutečně bez viny, jak se
nám jeví? Chlapec s kamenem určitě ne - útočí na hříšníky způsobem, který
je stejně zavrženíhodný. Romeova dcera je mlhavější případ, kde se můžeme jen
dohadovat. Nezdá se být po přepadení psychicky otřesena, navíc je do celého
případu podezřele zapleten i její přítel. Je možné, že celý ten poprask u
kontejnerů, kam náhodou nedohlédne žádná kamera a kolem kterých prochází občané
bez pozastavení, byl fingovaný s úmyslem sabotovat maturitu, zvrátit Romeovy
snahy poslat dceru do zahraničí a tím ji rozdělit od přítele a života, který si
snila sama za sebe. V této verzi by se děti příliš nelišily od svých
rodičů - stejně jako oni by sahaly k podvodům především ze zoufalství nad
statem quo.
Je závěrečná euforie Elizina
ročníku z úspěšně složené maturity, podkreslená rumunským popem, skutečně
happyendem? Z Mungiovy rétoriky nevyznívá vstup mladé generace do dospělosti
jako naděje na změnu, ale spíše jako proces ztráty nevinnosti a osvojování si
podvodnických schopností, jichž bude potřeba v praktickém životě.
_________________________________________________________________________________________
BACALAUREAT (Zkouška dospělosti)
Režie a scénář: Cristian Mungiu
Kamera: Tudor Vladimir
Panduru
Hrají: Adrian Titieni,
Maria-Victoria Dragus, Rares Andrici, Lia Bugnar, Vlad Ivanov ad.
128 minut, Rumunsko, Francie, Belgie, 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat