Uvědomuji si, že jsem s tím možná trochu otravný, ale coby člověka z oboru gastronomie mě přirozeně zajímají všelijaké – veselé i smutné - historky a příhody, vypovídající o různých negativních zkušenostech spojených s návštěvou gastronomických zařízení. Pravidelně (někdy až moc často, v očekávání, že se přihodilo něco nového) kladu svým známým otázku, jaký je jejich nejhorší zážitek z oblasti pohostinství. Vyprávění většiny lidí, které znám, se (naštěstí) zaměřovala na obvyklé nešvary, jimiž je např. prostá neochota personálu toho kterého zařízení, či nechutné jídlo, které muselo být i přes svoji zjevnou nechutnost hostem uhrazeno (zní to sice jako špatný vtip, ale jako sběratel historek tohoto typu mohu potvrdit, že to je skutečně to nejmenší zlo, s nímž se lze čas od času v jistých, většinou poprvé a naposledy navštívených podnicích, setkat)
Nedávno jsem však takto namátkou vyzpovídal i vrchního číšníka Zdendu (*1971) z jednoho nejmenovaného pražského hotelu, předem netuše, jaký „poklad“ v jeho historkách objevím. Jako milovník „hospodského povalečství“ (v nejlepším slova smyslu) a neúnavný průzkumník nových podniků má Zdenda přirozeně zvýšenou šanci, že na nějaké nepříjemnosti narazí. Dvěma z jeho příspěvků, vedle nichž bledne závistí i má osobní nejhorší zkušenost (o ní možná někdy později), musím mezi ostatními historkami-atrakcemi přisoudit absolutorium. Začněme u té „ne-tak-hrozné“ příhody.
I
Zdenda se zastavil s přítelkyní v jedné pizzerii, v níž dříve nikdy nebyl, na oběd. Objednal si špagety s kousky kuřecího masa a jak správně tušíte, s jeho jídlem nebylo něco v pořádku. Servírka před něho bez problémů položila talíř s těstovinami, topícími se v moři oleje. Nebylo ani třeba nořit do té Atlantidy lžíci – že je takový humus nestravitelný, to musela předtím vidět už servírka, a ještě před ní i onen rádoby-kuchař, který minutku poslal do světa jako hotový produkt svého umění. Zdenda se tedy pokusil lidsky pokrm reklamovat, servírka jej odnesla do kuchyně a během jediné minuty se s ní – netknutou - vrátila zpět, bez nejmenšího zaražení citujíc odzbrojující vysvětlení (nikoli omluvu) rádoby-kuchaře: „No, kuchař říkal, že to maso bylo naložený v oleji, protože bylo už trochu starší, a jak ho restoval, tak pustilo ten olej…“. Tváří v tvář takové nevinnosti děvčete, které si zřejmě neuvědomovalo, že „hraním mrtvého brouka“ - přijetím role pouhého prostředníka mezi nic neřešícím rádoby-kuchařem a hostem, jehož problém jako by se ani jí netýkal – potápí celý podnik, ztratil Zdenda veškerou chuť k jídlu. Sladkou tečkou téhle hladové historky byl fakt, že po něm chtěli nezkonzumovanou dobrotu ještě zaplatit.
II
Dějištěm druhé Zdendovy historky se stala jedna restaurace na Národní Třídě poblíž Vejvodů, která v současné době (žádné překvapení) už není v provozu, a tak není třeba před ní nikoho varovat. Zdenda sem zašel také namátkou, také s přítelkyní, a právě v čase, kdy uvnitř neseděl jediný host. Negativní vjemy se počaly kupit ve chvíli, kdy chtěl Zdenda spolu s objednávkou minutek poslat do kuchyně panáka, čistě z náklonnosti ke kuchařům, protože začínal jako jeden z nich: číšník si prezent vyložil nepřesně a zasmál se: „to jako aby mu to tak netrvalo, jo?“
Kuchyně byla od placu oddělena pouze jednou stěnou z kouřového skla, takže bylo zřetelně slyšet – obzvláště ve zcela prázdné restauraci – jak evidentně už starší rádoby-kuchař ihned reaguje na objednávku (a zároveň i na panáka) výkřikem: „zas nějaký čů.áci, jo?!!!“. Čtyřicetiminutové čekání na oběd doprovázely ještě další zvuky a promluvy z kuchyně: evidentní metání inventáře proti stěnám kuchyně a věčné klení.
Zdenda si objednal svíčkovou Stroganov a hned s prvním soustem poznal, že dostal maso, za které by hygiena sázela mastné pokuty. Opět se to nedalo jíst a opět nebyla reklamace uznána.
Takovýmto potyčkám se už dle mého nedá ani říkat „kiksy“ – je to programová nenávist k hostu, nijak neskrývaná, která žene podnik do záhuby (pokud v něm operují takoví výtečníci, jaké jsme poznali v těchto příbězích, má před sebou majitel nejistou sezónu).
Žádné komentáře:
Okomentovat