V budoucnosti takové, jakou ji popsal Ray Bradbury ve své klíčové próze Fahrenheit 451 je nejdůležitější podmínkou pro hladký chod celého světa lidské štěstí. Vědci se správně dopátrali toho, že bez štěstí nemá pro člověka život cenu a že nešťastní lidé se jen uchylují k zoufalým, zlým činům. Aby lidi nic netrápilo a aby neměli důvod páchat zlo, musí si být všichni rovni. Nesmí existovat nikdo, kdo by byl jiný, kdo by dával ostatním pocítit ze své přirozenosti svoji převahu, zejména duševní, intelektuální. Způsoby, jakými vlády udržují své občany daleko od chmurných myšlenek (anebo od myšlenek vůbec) a potřeb, jsou vrcholem té nejtupější utopie – literatura všeho druhu je coby nejednoznačná, vcelku nekonkrétní a „nic neřešící“, postavena mimo zákon a je nařízena její kompletní likvidace.
„Černoši nemají rádi Černouška Sambo. Spalte ho. Bělochům je proti srsti Chaloupka strýčka Toma. Spalte ji. Napsal snad někdo knihu o vlivu kouření na rakovinu plic a kuřáci brečí? Spalte tu knihu! Žádá se klid, Montagu“
Velmi důležitými institucemi jsou v těchto dobách požární sbory, které oproti starým dobrým časům, kdy bylo náplní jejich práce požáry hasit, mají nyní na starosti vypalování domů nebezpečných „čtenářů“. Do černočerného stejnokroje odění požárníci mají ve svém znaku ohnivě rudého salamandra, jejich kolínskou je vůně kouře a popela a nejmilovanější teplotou 451. stupeň Fahrenheita, což je teplota, „při níž se papír vznítí a hoří“.
Požárník Guy Montag si nemůže pamatovat, jak probíhal běžný život kdysi dávno, kdy byly knížky ještě přáteli člověka. Montag občas se svým sborem srovná se zemí nějaký ten dům, v němž žije osoba podezřelá z přechovávání literatury, a večer si čte fotonoviny nebo sleduje s manželkou telestěnu. Smyslem života Montagovy ženy je pořídit si čtvrtou telestěnu, aby mohla sledovat své oblíbené pořady ze všech úhlů; Montagův život je však bez nadsázky o ničem, i když podle norem společnosti šťastný. Bez literatury, psaného slova, které by vedlo jednotlivce k přemýšlení a rozvíjení přirozené inteligence, je svět chudý a vegetuje bez vyhlídek do budoucna na úrovni sta let před opicemi. Montag je prázdný, nemá na nikoho čas, nikoho nezná, ale je šťastný – protože nezná své možnosti.
„V knihách musí něco být. Něco, co si nedovedeme představit“
Semínko pochybnosti v Montagovi vyklíčí díky sedmnáctileté dívce Clarisse, „podivínce“ odvedle, jenž má ve zvyku se jen tak procházet po ulicích, pozorovat okolní svět a přemýšlet o něm. Clarissa, vyrůstající v rodině jednoho z posledních mohykánů literárních nadšenců, přivádí Montaga k úvahám o knihách, které pálí, aniž by se do nich podíval. Při jednom výjezdu, kdy Montag podpálí domov ženy, která raději uhořela se svými knihami, než aby žila bez nich, zachrání jeden výtisk Nového zákona…
Bradburyho budoucnost je opět totalitním režimem, který se snaží své ovečky držet spokojené na uzdě otupělosti, ale jedince se sklony k soudnosti obalamutit nedovede. Z Montaga se stává nebezpečný psanec, je na něho vyhlášena štvanice, dopodrobna přenášená televizí – primitivové u telestěn nadšeně tleskají napínavému představení (o jehož smyslu nemají ani ponětí), aby si po jeho skončení vydechli a vrátili se zpátky do své ztracené reality smutných televizních bavičů a virtuálních dramat.
Katastrofální válka, kterou Montag nepřímo způsobí, je nutnou očistou, po níž se svět ocitá opět na samém počátku. Knížky učí člověka myslet jako nic jiného a ti nejstarší, kteří ještě pamatují literaturu, se stávají po apokalypse s tím, co mají uloženo v paměti, kazateli nového světa – díky nim je šance zahrát to znovu. A lépe.
Filmovou adaptaci jednoho z nejgeniálnějších sci-fi románů vůbec nepřivedl v roce 1966 na svět o nic menší milovník literatury, než jakým byl francouzský režisér Francois Truffaut.
__________________________________________________________________________________________________
451 STUPŇŮ FAHRENHEITA (Fahrenheit 451)
Ray Bradbury, 1953
Žádné komentáře:
Okomentovat