Z jódlování svrbí kožené kalhoty

Útulný penzion pana Müllera v bavorských Alpách se ve filmu Horská jódlovačka německého porno-průkopníka Aloise Brummera (1) stává jedním velkým šmajchlkabinetem. Ne že by jím již předtím nebyl – zdi budovy se toho jistě již dost naposlouchaly jen při společných hrátkách správcovy dcery Vroni a „děvečky pro všechno“ Seppa, dvou stálic zdejšího „inventáře“ -, nyní však do penzionu přijíždí autobus náruživých berlínských turistek, na něž se přirozeně nabalují mužští souložníci z řad instruktorů lyžování.

Pokud je v Horské jódlovačce něco vlastní mužům, pak je to uhlazování nezbytných knírů před vstupem do interakce se ženou; pokud ženám, pak bezděčné vystavování vnad na odiv mužským pohledům. Genderová specifika obou pohlaví zde splývají v identický a jednoduchý model chování, který má za cíl cestou co nejmenšího odporu rozpoutat sexuální akci, stylizovanou pokud možno až do parodicky mechanické polohy, kdy spolu dva lidé vytvářejí jen jakousi strojenou reprezentaci sexu (která jakoby ani neměla na lidskou fyziologii vliv), zdaleka ne však sex.

Brummer založil svoji soft-erotickou komedii na běžně předpokládaném „košilatém“ sepjetí folklóru s nezdolným sexuálním apetitem, a tedy i na laškovně lehkém a bodrém tónu konverzace verbální i nonverbální, kdy to všichni za všech okolností chtějí (či dokonce považují v prostoru penzionu za občanskou povinnost, či službu pro hosty) a nečiní s realizací zbytečné drahoty. Jako by sex byl koneckonců dominantní determinantou všech zúčastněných – postavy zpravidla nemluví ani nenarážejí prakticky na žádnou jinou oblast života, nemají jiné cíle než sex a Horská jódlovačka tak zůstává filmem jediného tématu a jediné lehké (a tím i vlezlé) nálady.

Najdou se však dvě postavy, jejichž integrace do nastíněného systému je problematičtější, o to více však kontrastnější k ostatním. První postavou je klasický stereotypně zobrazený obrýlený nerd, jenž je po většinu pobytu v penzionu zabrán do četby, či vlastních monologů o filosofii. Jeho soužití s manželkou Brummer lacině vizuálně připodobňuje k Truffautovu Rodinnému krbu (1970), v němž se objevil emblematický a pro mnohé filmové tvůrce inspirativní obraz dvou partnerů, kteří ve společné posteli sedí vedle sebe a čtou si různé knihy. Zatímco nerdovi jde skutečně jen a jen o filosofii, turista z Hlavního Města Berlína by si rád užil jako ostatní okolo, ale jaksi postrádá ten správný grif k samostatnému oslovení nějaké sexu chtivé ženy (jichž je vyjma jeho pokoje plný penzion). Berlíňan si od horského prostředí a jeho usedlíků slibuje, že jej vyvedou ze stavu sexuálně-abstinenčního, ovšem ti na péči o něho nemají pro náročnost vlastních, leckdy zcela neplánovaných akcí, čas. Živelnost těla a pohotovost ducha se tak ukazuje být výsadou venkova, zatímco městské prostředí, z něhož oba zmínění podivíni pocházejí, jen snižuje potenci k přímému jednání, či (v případě filosofa) dokonce myšlení.

Horská vesnička a souhrn lokálních bavorských rekvizit (tradiční kroje nezakrývající z pohlavních znaků ženy ve správné ose pohledu kamery prakticky nic, masivní vrzající nábytek jako dělaný pro pořádnou chalupářskou jebanici, pivo, dva horští dědové-"krakonošové" s fajfkami zavěšenými do úst) se stává bizarním časoprostorem, zaručujícím venkovanům i městským symbiotické splynutí. Zvuková stopa filmu ještě posiluje spojení národopisné stylizace s lascivností skrze nediegetické jódlování a folklorní zpívánky mužských sborů.

Horská jódlovačka bohužel nerozvíjí rejstřík vizuálních ani verbálních ozvláštnění jednotlivých „žánrových čísel“ do takové šíře, aby si divák již ve třetině filmu nepovzdechl, že jsou mu předkládána stále ta samá vizuální zaměření, akorát jen v rozličných prostorách a situacích. Přestože se staneme svědky pokusu o sex na jedoucích saních, dovádění na pytlích s moukou, jež s každým přírazem mocně vyfukují bílé poprašky, či dokonce styku realizovaného skrze titěrný průhled do zabedněného pokoje v prvním patře, jenž si muž užívá na vnější straně domu, zavěšen na laně, zatímco uvězněná žena zevnitř špulí zadnicí k průzoru – i navzdory těmto zábavným situacím je film stále těžce redundantní a repetitivní.

Horská jódlovačka působí neskutečnou strojeností sexuálních aktivit, přirovnatelných ke konzumnímu zboží, až jako subverzivní dílo. Nelze jí upřít podíl na procesu demytizace německého venkova jako idylického prostoru, který započal v německé kinematografii na poli žánrů antiheimatfilmu (kritického filmu o domovině) a bergfilmu (horského filmu) koncem 60. let. Němci jsou prostě pěkní kanci, jedno jestli z města, nebo z venkova.

(1) Výběrová filmografie tohoto tvůrce nechť promluví: Graf Porno bläst zum Zapfenstreich (1970), Pornografie illegal? (1971), Gefährlicher Sex frühreifer Mädchen 2: Höllisch Weisse Mädchen (1972), Mit Gurke und Banane (1976), ad.

__________________________________________________________________________________________________

BEIM JODELN JUCKT DIE LEDERHOSE ("Horská jódlovačka"; v nezapomenutelném improvizovaném překladu Lukáše Skupy také "Z jódlování svrbí kožené kalhoty")

Scénář & režie: Alois Brummer

Hrají: Judith Fritsch (Vroni), Konstantin Wecker (Sepp), Josef Moosholzer (ředitel Müller)…

85 minut, Západní Německo 1974

__________________________________________________________________________________________________

A na závěr jeden spokojený divák německého pornofilmu: