Hoblit

Přiznám se, že četba parodie na Tolkienova Hobita pro mě byla spíše čtenářským utrpením, snad z toho důvodu, že veškerý humor autora Hoblita leží ve třech sice pofidérních, v oblasti parodie však vůbec nijak překvapivých tvůrčích metodách, které nelze tomuto žánru vyčítat.

Všechno je samozřejmě jinak

Za prvé (jak už sám titul díla napovídá) – názvy a jména ras, postav, míst a věcí Tolkienovy Středozemě se v českém překladu Hoblita staly oběťmi drobných lexikálních proměn oproti svým protějškům z českého překladu Hobita, stejně jako byly alternativnímu posunu podrobeny vývoje situací, jež potkávají Binga Štiplíka na jeho nedobrovolné pouti „tam a zase zpátky“ s družinou trpaslíků a jedním senilním, nedoslýchavým čarodějem Randálfem. Celý svět se proměnil do podoby přiblblého absurdistánu, v němž se draci rodí z čarodějů a čarodějové z trpaslíků stejným způsobem, jako se proměňují housenky v motýly; kde se vedou války o slovy nepopsatelný kovový kroužek, skrze jehož otvor lze pronést jakoukoliv větu, aby kroužek poté dle své vlastní zlovůle vykonal co možná nejzáludnější formu opaku vyřčené věty; a kde armády Temnot „velkýho ďábelskýho Šauroně“, usilujícího o zmíněný kroužek, tvoří „hrabavá verbež, v jejichž řadách se vyskytují takové bestie jako skřetřevi, zlobrojleři, sotvažanti nebo nezkrocani, kteří si nedovolí kvoknout a poslouchají svého stvořitele na slovo“. Výklad prapodivných atributů a funkcí magického kroužku tvoří spolu s několika jeho použitími pochopitelně nejsvětlejší, nejzábavnější pasáže Robertsovy parodie (trpasličí stížnost „nemáme tu ani špetku jídla“ způsobí zjevení mrzké špetky z jídla; pavouci, kteří „se řítí přímo na nás“, se náhle otočí a sami ani netuší, proč se najednou řítí zcela opačným směrem než chtějí, apod.). Binec, jenž je kroužek schopen napáchat, koneckonců sám o sobě panuje i v celé Středníkozemi. A to bez vyzvání.

Delší jméno má snad už jen arabskej šejk

Za druhé - autor parodie zesměšňuje krom původního díla zároveň i Tolkiena, a to v celém jeho záběru, včetně metod psaní a okruhů zájmů, které se odrážely i v jeho non-fikční a vědecké tvorbě. „Profesor Roberts“ jako by se ve svých neustávajících poznámkách pod čarou - ve věčných odbočkách k zamýšlením se nad drobnými nesmysly prakticky bez souvislosti s dějem - vydával za ještě většího nadšence a úzce specializovaného maniaka, než byl samotný Tolkien, což demonstruje už jen celkovým součtem svých fiktivních iniciál, jimiž iniciály Tolkienovy o jednu přebíjí. Publicista a literární vědec A. R. R. R. Roberts (vlastním jménem však pouze Adam Roberts) si zapojením poznámkového aparátu a všelijakých dodatků, narušujících plynutí fabule, dělá legraci z vědeckého stylu psaní a přibližuje své dílo spíše klasickému ústnímu vyprávění nad postelí chrnícího haranta. Vytržení recipienta z jednoho časoprostoru do jiného je koneckonců pro žánr parodie typické – vzpomeňme např. na sebereflexivní filmy Mela Brookse Spaceballs (parodující Hvězdné války), či Žhavá sedla (zaměřující se na westerny obecně), které velmi často upozorňují diváka na svou vlastní matérii, na to, že se dívají „jen“ na film jako na médium.

Podobenství dneška za každou cenu

A za třetí – pokud Tolkien vždy maskoval jakékoliv manifesty a principy prazákladních soupeřících sil zla a dobra sebevíce rafinovaně, aby nedocházelo k žádnému konkrétnímu ideologizování, ale pouze ke střetům a důsledkům úsilí o poražení jedné síly druhou (čímž získalo Tolkienovo fantasy dílo na nadčasovosti, podobně jako „politicky“ srovnatelně „jednoduché“ Hvězdné války George Lucase), Roberts neváhá humor své knihy pointovat setkáními Bingovy družiny s individualitami či společenstvími, které smýšlejí, jednají a vyjadřují se žargony, jimiž je naše současná společnost a popkultura přesycena, a my tak postavy vnímáme jako snadno zařaditelné zástupce různých „mimoňských“ skupin, které pokaždé cosi deklarují. Napůl medvěd a napůl člověk Jöhněd se ze zásady vyjadřuje typicky skandinávsky (přehlasovaně) a jeho promluvy i obydlí jsou jakýmsi jízlivým product placementem výrobků značky Ikea. Glumův parodický odraz Bluma je zase asketickým filosofem, meditujícím v samotě vlhké jeskyně o problémech, jež nikoho nezajímají, a jehož „hádanky ve tmě“ reprezentují jeho omezení se na filosofii a logiku, která tvrdě narazí na Bingovu absolutně nelogickou otázku („Olemujeme-li mu to, nebo neolemujeme-li mu to?“). Dalšími prapodivnými filosofy a logiky jsou pavouci, zastupující komunistické společenství se vším, co ke komunistům patří (stanovy na všechno, drzá provokace, idea třídního boje)...

Svým způsobem se už nemůžu dočkat, až si přečtu Robertsovy další parodické opusy Lán brslenu, Silmabillion, či Da Vinciho hlod – Treska Mistra Leonarda.

__________________________________________________________________________________________________

THE SODDIT (Hoblit)

A. R. R. R. Roberts, 2003