Ponechme teď kdesi stranou „západní“ náhledy na téma alkoholismu coby závažného společenského tématu – namátkou např. Wilderův Ztracený víkend (1945), Edwardsovy Dny vína a růží (1962), Filipův Ikarův pád (1977), či literárního Zabijáka Émila Zoly – a pohleďme na pijáctví optikou k tomuto fenoménu vstřícného Ruska. Ruský metabolismus se s následky tvrdého alkoholu dokáže díky staletím „fyziologické mutace“, formující tělo k imunitě, vypořádat po svém a přítomnost láhve či pijáků na plátně tak radikálně posunuje vyznění těchto motivů ke komičnu.
Po shlédnutí Svérázu národního rybolovu (1998) Alexandra Rogožkina jsem se přiřadil k příznivcům onoho suchého stylu humoru, jímž si Rusové dělají legraci ze své národní záliby v kolektivním popíjení, jež označují za „kulturní relaxaci“ po, při, anebo dokonce ještě před těžkým pracovním dnem (v případě Rogožkinova filmu za rekreační rybářskou výpravu o dovolené). Zpravidla se jedná o drobné črty ze života, založené na skutečných historkách (manžel je svou ženou poslán koupit chleba a vrátí se až po týdnu, protože mezitím potkal skupinu přátel vyjíždějících na alkoholický výlet), v nichž čas ani prostor nic neznamenají (snad jen ve finálním podtrženo-sečteno, jímž se končí návštěva hospody).
V první řadě mi na Svérázu národního rybolovu přišla komická Rogožkinova mizanscéna, v níž se téměř permanentně po kanapích, stolech, podlahách, či po jakýchkoliv jiných oporách válejí „kulturním odpočinkem“ skolené postavy, jež si ve střízlivějících šlofících jakoby předávají štafetu, popřípadě jsou ve spánku přenášeny ostatními z místa na místo jako figurína Ronalda Nováka z Bláznů, vodníků a podvodníků. Prakticky nelze nalézt záběr, kde jsou všichni členové výpravy pohromadě a zároveň při vědomí. Běžný postoj, jenž k alkoholu zaujímají, nejlépe vyjádří postava prokurátora, která se v jedné scéně probouzí po střízlivějícím spánku a hned jak otevře oči, spatří před sebou na stole skleničku plnou vodky. Netrvá mu dlouho, než ji do sebe na ex vyklopí – jiný start do další etapy procesu opíjení se není ani možný.
Pro protáčení se v nepřetržitém kolotoči nasávání a střízlivění není divu, že členům výpravy unikají prostorové souvislosti, nebo dokonce ponětí o jejich aktuální zeměpisné poloze. Kuzmičova navigace podle hvězd (kdo ví, kolik jich na tom nebi viděl), a také spíše opírání se o kormidlo než jeho vedení, korunované opileckým odpadnutím nazad, dovede skupinu za hranice domácích vod, až k Finským břehům. A naopak: jediným způsobem, jak přinutit nic netušícího generála - „duchovní“ i důstojnickou autoritu - k návratu zpět do Ruska je uspat jej, přerušit proud jeho vědomí a po dobu, v níž je v limbu, se přesunout domů, kde by bylo možné v rekreaci pokračovat. Až na výjimku prokurátora-začátečníka, který si zamkne do kůlny kdesi ve Finsku nedobrovolnou nevěstu („včera jsi tu měl kůlnu, kde je?“) však nikomu vůbec nezáleží na tom, kde se právě parta nachází. Důležité je, že se pije. Vzácné scény rybaření pochopitelně korunuje nezdar: nezkušený prokurátor uloví jako jediný cejna, pak už se ale jen chytá sám na vlastní udici a jeden z kamarádů jde dokonce přes palubu poté, co se snaží navinout pobřežní kůl.
Svéráz národního rybolovu je přesně tím typem filmu, který rozděluje publika. Svým „crazy“ vyostřením některých ze situací (závěrečná epizoda s ponorkovou invazí zpět do Finska pro zapomenuté bedny vodky; sekvence se střeleckým cvičením, kde je na náhodně vypálené střele, strefující se do černého, demonstrován starý postřeh, že opilec má dvojnásob štěstí) sráží svůj dominantní (onen „etnografický“) mod komična, založený na konzumaci vodky, která není cílem, nýbrž cestou. Tento styl humoru je však jedinečný a specifický - stejně jako jsou specifické např. výrazové prostředky Mr. Beana, ať už divákům sednou, anebo ne.
__________________________________________________________________________________________________OSOBENNOSTI NACIONALNOJ RYBALKI (Svéráz národního rybolovu)
Režie: Alexandr Rogožkin
Hrají: Alexei Buldakov (generál Ivolgin), Viktor Bychkov (lovec Kuzmič), Sergej Guslinsky (voják Semjonov), Vasili Domrachyov (prokurátor), Sergej Ruskin (Sergej Olegovič), …
98 minut, Rusko 1998
3 komentáře:
Autor tohoto článku moc dobře ví, o čem píše. Sám je totiž takový svérázný samorost v oblasti pití alkoholu.:-))
Nenapadlo by mě, že se dá o komedii napsat tak suchý článek.
Kdybych se měl rozhodovat o koupení dvd na základě této recenze, radši bych ty peníze propil.
Já nedělám recenze DVD edic a myslím, že ten článek není o nic sušší než popisovaný film. Proč se pokoušet vyjadřovat TŘESKUTĚ VESELE o filmu, který je takové náladě a takové rétorice absolutně vzdálený.
Tak na zdraví.
Okomentovat